Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Mostecká uhelná společnost

Tykač: Miliardy z MUS na charitu

Mladá fronta Dnes, 21.10.2013

Když jde o velké peníze, není nouze o velké hádky. Jinak tomu není ani v případě Mostecké uhelné společnosti, jejíž exmanažeři a majitelé byli ve Švýcarsku zatím nepravomocně odsouzeni za podvod a praní špinavých peněz. Soud teď bude rozhodovat o tom, zda jim zabaví jejich 14 miliard korun zablokovaných v tamních bankách a zda se z nich bude hradit škoda, kterou způsobili samotné MUS, ale i českému státu.

Představa, že by měli nahradit škodu zřejmě ve výši tří miliard korun nástupci MUS, tedy firmě Czech Coal Services, odsouzené rozpaluje do běla. Za firmou totiž stojí Pavel Tykač a dva z bývalých kolegů odsouzených, Petr Pudil a Vasil Bobela, kteří od nich v různých letech akcie dolů koupili. Podle Antonína Koláčka a Petra Krause nemají na peníze nárok, protože na transakci vydělali. A obviňují je, že je ve Švýcarsku potopili jen kvůli vidině, že získají za MUS další miliardy. Co si o tom myslí Pavel Tykač?

Věříte, že vám švýcarský soud přizná nějakou náhradu škody?
Nevím, a abych pravdu řekl, ani se tím nijak zvlášť nezabývám.

Vám je jedno, jestli dostanete miliardy, nebo ne?
Osobně nic získat nechci a ani jsem nikdy nechtěl. Celé je to tak, že ve Švýcarsku běželo vyšetřování a prokuratura vedla bývalou MUS jako poškozenou stranu. Když podávali obžalobu, opakovaně vyzývali MUS, aby se přihlásila jako poškozená. Nám se do toho moc nechtělo, dlouho jsme se nepřihlašovali a několikrát to odmítli. Celá ta věc nám byla spíš nepříjemná.

Proč jste to tedy udělali a přihlásili se jako poškození k obžalobě? V opačném případě by to třeba ani prokuratura nedotáhla do konce. Mělo to právě tento význam?
Ne. My jsme se chovali velmi neutrálně, odpovídali na jejich dotazy, a to jen prostřednictvím našich švýcarských právních zástupců. Pak došlo k tomu, že když tito švýcarští advokáti zpracovávali naše stanovisko, upozornili nás na možnost značného nebezpečí pro statutární orgány Czech Coal Services. Jsou povinni se chovat s péčí řádného hospodáře, a kdyby se firma nepřihlásila jako poškozená, tak by to mohl být problém trestněprávní pro statutární zástupce a i daňový pro firmu. Protože když jste mohla vymáhat pohledávku a neudělala to, neznamená to, že nepřijde berňák a nebude chtít daň ze zisku.

Takže vy jste se přihlásili ke škodě ve výši šest miliard korun, jak ji vyčíslila prokuratura v obžalobě, jen z obavy z postihu? Dva ze tří členů představenstva CCS, Petr Pudil a Vasil Bobela, jsou i akcionáři, a vy říkáte, že nic nechcete. Tak odkud hrozilo jaké riziko?
Ze strany švýcarských trestních orgánů a českých daňových.

Soud v rozsudku nakonec určil škodu MUS ve výši tří miliard korun. Proč byla původní suma, kterou jste podepsali, dvojnásobná?
To fakt nevím, já jsem se o to opravdu nezajímal. Naše firma se připojila k tomu, co spočítala prokuratura. Pokud jde o mě a MUS, já jsem si kdysi koupil její akcie, za ně jsem zaplatil, a tím byl pro mě obchod vypořádaný a jsem s ním spokojený. Nepotřeboval jsem to tedy řešit, ale ani jsem v tom nikomu nebránil.

Nepřipadá vám nespravedlivé, že teď třeba část kupní ceny dostanete takhle zpátky?
Ano, je to nespravedlivé. Taky opakuji, že ty peníze nechci. Ale co s tím můžu dělat? Pokud peníze přijdou, nechci z toho ani korunu. Zaplatíme daň, takže Česká republika z toho dostane svých 19 procent, a se zbytkem naloží akcionáři. Já mám o své půlce naprosto jasno. Ty peníze se vrátí na sever Čech. Tam, odkud pocházejí. Protože já je nechci, a komu bych je dal z těch odsouzených, nevím. Nezdá se mi ani, že by na ně měl nějaké zvláštní právo švýcarský stát, abych jim je věnoval. Ale celé je to hypotetická debata. Zatím není rozhodnuto.

Jistě, ale jsou v podstatě jen dvě možnosti. Buď vám soud peníze rovnou přizná, nebo vás odkáže na další civilní řízení. Soudil byste se o ně?
Za sebe říkám ne. Ale je to věc statutárů, a co jim řeknou švýcarští právníci. Když nepřijdou žádné peníze, bude to nejjednodušší. Když přijdou, připravujeme projekt, asi nadaci, ve které by byly nějaké osobnosti. Nějaká rada, která by rozhodovala o užití těch peněz. V regionu, odkud přišly.

Jeden z bývalých a nyní odsouzených majitelů MUS, Petr Kraus, říká, že jste za polovinu MUS možná ani nezaplatil. Místo 20 miliard korun jste tedy dal jen 10 miliard a z toho jste chtěl šest zpátky. Jak to bylo?
Vy si dokážete představit, že vám někdo dá akcie, aniž byste mu zaplatila kupní cenu? Vždyť je to nesmysl. Mně se zdá, že se pan Kraus vyjadřuje ke spoustě věcí, o kterých nic neví.

Druhá varianta je, že 20 miliard bylo moc, protože jste přeplácel druhého zájemce, polostátní ČEZ. Teď by se vám část vrátila.
Koupi MUS po sedmi letech hodnotím jako svoji nejúspěšnější investici. Jsem na ni hrdý, a mimochodem, v minulých letech jsem přeci jednal s ČEZ o možnosti prodeje a oni nabízeli 28 miliard. Jsem rád, že jsem to odmítl.

Překvapily vás nepodmíněné tresty, které od švýcarského soudu bývalí majitelé MUS dostali?
Překvapily. Bylo to tvrdší, než jsem čekal.

Proč?
Myslel jsem si, že uplynula dlouhá doba a že se Švýcarsko stavělo k takovým transakcím dříve jinak. Připadá mi to jako exemplární trest, že je to vyslání vzkazu do zahraničí.

To se s panem Koláčkem a Krausem shodnete. Souhlasíte také s jejich názorem, že nepodváděli v tom, kdo je Appian, že se to vlastně vědělo, že jsou za ním oni? Když jste v roce 2006 vstoupil do MUS, mluvil jste o tom s panem Koláčkem, jak to bylo?
Věděl jsem to, co bylo v novinách. Informace navíc jsem neměl.

Odsouzení exmajitelé tvrdí, že jejich ovládnutí MUS bylo legální, že si peníze z firmy jen půjčili a poté je tam vrátili a že to bylo v 90. letech běžné. I proto, že tu probíhala transformace a důležitá byla rychlost a rozvoj podniků, spíš než čistě jen největší výnos při privatizaci. Vy jste byl v 90. letech finanční dravec s kontroverzním Motoinvestem či s kauzou CS Fondy, kde jste nyní obviněn kvůli zmizení miliardy. Jak vy se tedy na transakci Koláčka a spol. kolem MUS díváte?
Oni opravdu zvládli těžké období MUS a vůbec energetiky. Ta firma těžila 35 milionů tun uhlí a dnes je to 13 nebo 14 milionů. Byli tam v nejtěžším období, ale zvládlo se to. Ta firma dnes nemá problémy a řadu zásluh na tom oni mají.

Dá se tím podle vás ospravedlnit i to, že si vezmu peníze z firmy a koupím si ji za ně?
Nejsem soudce. Můj laický pohled je, že spíš ne. Ale neznám celý ten složitý spis a také nepředpokládám, že by švýcarští soudci rozhodovali nějak podjatě. Nechci to hodnotit.

Vy sám máte asi ve švýcarských bankách také peníze. Prověřovaly švýcarské úřady také někdy jejich původ?
Je třeba oddělit soukromé a firemní peníze. Nevím, jestli Švýcarsko věnovalo pozornost mým soukromým penězům, ale určitě těm penězům, ze kterých byly zaplaceny akcie MUS. Myslím, že i ve spise jsou nějaké výsledky, že to bylo v pořádku. Ale nevím, jestli se mi někdo chodí dívat na účet nebo ne, to se ani nedozvíte, pokud nezačne nějaké řízení. Svou kreditní kartu normálně používám.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít