Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Bakala a černé uhlí

Vydolováno. Zdař bůh!

12.08.2013, Týden

Po pěti letech od vstupu černouhelné skupiny New World Resources na burzu by se měli akcionáři začít smiřovat s tím, že přijdou o všechno. Firma, kterou spoluvlastní finančník Zdeněk Bakala, balancuje nad propastí.

O existenčních potížích jednoznačně svědčí ceny dluhopisů New World Resources (NWR). Dluhopis zajištěný majetkem černouhelné skupiny, který je splatný v roce 2018, se prodává za 64 procent původní ceny. Ještě nižší ceny nabízejí investoři za nezajištěný dluhopis se splatností v roce 2021, který se prodává zhruba za třetinu původní hodnoty. „Ceny ukazují relativně vysoké riziko defaultu (bankrotu, pozn. red.),“ zdůrazňuje hlavní analytik Cyrrus Marek Hatlapatka. „Odráží se to i v cenách akcií a ratingu dluhopisů.“ Konkrétně nezajištěné dluhopisy mají rating agentury Standard & Poor’s na úrovni CCC, což znamená spekulativní pásmo. Jinými slovy: cenné papíry jsou vhodné pro spekulanty, a nikoli pro dlouhodobé investory.

Dravci z Londýna

Do NWR se proto již zakously dravé hedgeové fondy z Londýna, které jsou méně regulované a snaží se vydělávat na čemkoli. „Hedgeové fondy shortují (sázejí na propad cen, pozn. red.) nezajištěné dluhopisy a kupují zajištěné,“ popisuje situaci na trhu finančník, který si nepřál být jmenován. Podle něho zůstanou peníze jen pro držitele zajištěných dluhových cenných papírů. Investoři do nezajištěných fondů a akcionáři mají naopak své peníze ohroženy. „V ceně akcií je už započítáno riziko defaultu,“ dodává Hatlapatka.

Právě akcionáři NWR zažívají zlý sen. Zatímco před rokem (7. srpna 2012) se jedna akcie prodávala za 95,6 koruny, dnes stojí zhruba pouhých 17 korun. Při vstupu NWR na burzu v květnu 2008 se přitom akcie upisovaly za cenu téměř 426 korun. Kdo tehdy nakoupil akcie a drží je dodnes, počítá ztrátu ve výši téměř 96 procent z původní výše investice.

Tržní hodnota společnosti se při úpisu dostala zhruba na 112 miliard korun, což bylo více než hodnota amerického uhelného gigantu Massey Energy, který měl v té době desetkrát větší zásoby uhlí. Na vrcholu v červnu 2008 stály akcie přes 620 korun a tržní hodnota firmy přesáhla 160 miliard korun. V současnosti je tržní hodnota New World Resources necelých pět miliard korun.

A může být ještě hůře, protože ztráty firmy stále narůstají. „Očekávám, že ztráta bude za celé 2. čtvrtletí 85 milionů eur (2,2 miliardy korun),“ říká analytik polské UniCredit Group CAIB Marcin Gatarz. Už za první tři měsíce prodělala NWR přibližně 2,1 miliardy korun.

Hlavní problém NWR je, že v současnosti těží uhlí za vyšší náklady, než jsou ceny uhlí na trhu. „Prodělávají dvacet eur na tuně uhlí,“ říká vysoce postavený manažer z energetického průmyslu. Firma totiž dobývá i sloje, které jsou nerentabilní. Podle řady expertů navíc těží uhlí z velkých hloubek, což dramaticky zvyšuje náklady na těžbu. „Těžba v hloubkách kolem 1000 metrů pod povrchem klade značné nároky jak na zajištění bezpečnosti, tak pro těžbu samu,“ říká zástupce NWR Roman Grametbauer.

Sama společnost považuje Důl Paskov za jeden z nejdražších důlních provozů na světě. Grametbauer připouští, že firma nyní zvažuje různé scénáře, jak s dolem naložit. „Včetně potenciálního dočasného nebo permanentního uzavření Dolu Paskov.“

Černouhelná společnost má ještě jeden závažný problém, kterým jsou zásoby uhlí. Jejich prokázaná výše byla na konci minulého roku 81 milionů tun, což při loňském tempu těžby vystačí jen přibližně na sedm let. Na problém se zásobami ostatně upozorňoval časopis TÝDEN již před pěti lety před úpisem akcií NWR. Investoři ale tehdy uvěřili investičnímu příběhu Bakaly a spol. o investicích do uhelných dolů po celém světě, se zvláštním důrazem na projekty v Polsku.

NWR odhaduje další rezervy uhlí ve stávajících dolech OKD ve výši okolo sto milionů tun, ale to by znamenalo jít čím dál hlouběji, což by již nyní drahou těžbu ještě dále prodražovalo. Dalších 190 milionů tun uhlí představují odhadované zásoby v polském dole Debieńsko. Tento projekt ovšem firma odkládá a navíc by rozjetí těžby bylo velice drahé, protože náklady se již dříve odhadovaly na více než tři desítky miliard korun. A tyto peníze v tomto okamžiku firma rozhodně nemá.

Změna uhelné hry

Všechny problémy NWR vyplynuly v současnosti na povrch kvůli nepříznivému vývoji na trhu. Cenu uhlí totiž tlačí dolů celosvětové faktory. Do Evropy míří černé uhlí z USA, protože americké černouhelné společnosti se snaží nahradit dodávky ztracené kvůli rozmachu břidlicového plynu na americkém trhu. Dalším důvodem je situace v Austrálii, kde byla před dvěma lety řada dolů zatopena při povodních. „Až letos se někteří těžaři vracejí na trh,“ upozorňuje Hatlapatka s tím, že to sráží cenu koksovatelného uhlí a koksu, na němž je postavena strategie NWR. Cenám černého uhlí a produktům z něho vyrobených kromě zvýšené nabídky suroviny ve světě nepomáhá ani klesající poptávka kvůli zpomalení čínské ekonomiky a problémům v ocelářství.

Zlepšení podmínek se přitom nedá čekat. „V dohledné době konjunktura v ocelářství nenastane,“ říká obchodník s uhlím a elektřinou Petr Paukner, který zároveň vlastní skupinu Carbounion Bohemia. „Ceny koksovatelného uhlí a koksu na 3. čtvrtletí klesly,“ dodává zároveň.

Z vývoje hospodaření NWR už mají podle informací TÝDNE těžkou hlavu v České spořitelně a UniCredit Bank, které investovaly do dluhopisů. „Česká spořitelna z toho šílí,“ uvádí zmíněný vysoce postavený manažer energetické společnosti. Spořitelna ani UniCredit Bank se k investicím do dluhopisů nechtěly vyjadřovat. Mezi držiteli dluhopisů jsou kromě bank také světoví správci majetku, podílové fondy a hedgeové fondy. Veřejně známy jsou však především podílové fondy, které oznamují složení svého portfolia (viz Kdo vlastní dluhopisy NWR).

Vedení NWR se v současnosti snaží černouhelnou skupinu zachránit. Jedná o prodeji koksovny OKK a prodává uhlí ze zásob. Čtyři sta tisíc tun uhlí koupila energetická firma Dalkia. Pomoci NWR se snaží také Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje, které navrhuje, aby stát prostřednictvím polostátní firmy ČEZ nakupoval černé uhlí pro svou elektrárnu Dětmarovice.

Záchrana ale rozhodně nebude jednoduchá, jestli je vůbec ještě možná. „Musí se zastavit všechny investice, snížit provozní náklady a dramaticky snížit o desítky procent mzdy,“ domnívá se jeden z oslovených expertů. „Když se to nepovede, nastane restrukturalizace.“ To by znamenalo, že akcionáři a věřitelé NWR přijdou o peníze. Složitou situaci připouštějí rovněž analytici. „Před společností je těžká doba,“ uvádí Marcin Gatarz. Podle něho by mohla firmě pomoci podobná událost, jako byly záplavy dolů v Austrálii, což by vyhnalo cenu uhlí alespoň krátkodobě nahoru. Vrátit ji do zisku může – alespoň krátkodobě – podle Hatlapatky jen zásadní změna na trhu. „Je to složitá situace, kde jsou možné všechny scénáře,“ uzavírá.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít