Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Zajímavé články z tisku

Švýcaři pět let žádali Česko o pomoc kvůli Mostecké uhelné. Odpovědí byla ignorace

zpravy.iHned.cz, 16.11.2012

Švýcaři pět let žádali Česko o pomoc kvůli Mostecké uhelné. Odpovědí byla ignorace.

Hospodářské noviny získaly rozsudek, v němž švýcarský soud přesně popisuje, jak Česko (ne)reagovalo na žádosti připojit se k stíhání bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti. Švýcarské úřady o pomoc žádaly dokonce sedmkrát. Marně.

Přesně sedmkrát žádali Švýcaři české úřady, aby s nimi spolupracovaly na vyšetřování jednoho z největších privatizačních skandálů posledních dvaceti let – nejasného převzetí Mostecké uhelné společnosti (MUS) jejími vlastními manažery.

A přesně sedmkrát se Švýcarům dostalo vyhýbavé odpovědi, nebo rovnou ignorace.

Celou anabázi pečlivě popsali v rozsudku soudci Federálního trestního soudu v jihošvýcarském městečku Bellinzona, když loni zamítli českou žádost o připojení se k procesu s bývalými manažery MUS.

Dokument nyní HN poskytl novinář Markus Häfliger z listu Neue Zürcher Zeitung, který se tématu pravidelně věnuje. Jako první ho zveřejnil server Česká pozice.

České mlčení

Rozsudek uvádí, že Švýcaři se poprvé obrátili na české úřady již na podzim 2006. Federální ministerstvo spravedlnosti tehdy Prahu upozornilo na podivné machinace spojené s „divokou privatizací Mostecké uhelné“ a žádali o mezinárodněprávní spolupráci – podle dostupných informací v té době zachytila švýcarská policie několik podezřelých transakcí spojených s podnikateli kolem Mostecké uhelné a zkoumala jejich původ.

Výsledek žádosti? Mlčení.

Po čtyřech letech se Švýcaři ozvali znovu. V červnu 2010 informovali zdejší úřady (v rozsudku se neuvádí které přesně), že u privatizace Mostecké uhelné vznikla škoda českému státu a vyzvali je, ať se Česko zapojí do připravovaného řízení s bývalými manažery MUS.

„Na základě současného stavu vyšetřování konstatujeme, že Česká republika byla velmi pravděpodobně poškozena v procesu privatizace Mostecké uhelné. Vyzýváme Českou republiku, aby nám dala vědět, zda se chce účastnit švýcarského soudního procesu,“ uvedlo podle soudu švýcarské ministerstvo. Výsledek? Opět mlčení. Pospíšil na Kalouska, Kalousek na Rampulu

Uplynulo několik měsíců a do hry se vložil švýcarský velvyslanec v Praze André Regli. Ten nejdřív v březnu 2011 kontaktoval ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a oznámil mu, že pokud se česká strana bude chtít zapojit do procesu před švýcarským soudem, musí reagovat co nejdřív.

„Švýcarský velvyslanec připomněl ministrovi, že Česká republika ještě neodpověděla na výzvu švýcarského ministerstva přípojit se k žalobě. Velvyslanec se ministra zeptal, zda se Česko řízení zúčastní,“ uvádí rozsudek. Pospíšil ale diplomatovi vzkázal, že tato věc přísluší ministru financí Miroslavu Kalouskovi.

Další pasáže pak tvoří výčet marné snahy Švýcarů v čele s velvyslancem domoci se nějakého jasného českého postoje. Regli po Pospíšilově odmítnutí vyhledal Kalouska, aby mu zopakoval svoji výzvu. Kalousek mu ale vzkázal, že k celé věci se musí nejdřív vyjádřit Vrchní státní zastupitelství v Praze, které tehdy řídil Vlastimil Rampula.

Koncem května 2011 pak ministr financí velvyslanci napsal, že se ke švýcarské žádosti nemůže vyjádřit, pokud nebude mít podklady k tomu, jaká vznikla Česku škoda.

Švýcaři reagovali po měsíci a Kalouskovi odepsali, že podle jejich informací má ministerstvo financí potřebné podklady již dávno k dispozici. A to samé zopakovali ještě v září 2011, kdy české politiky naposled vyzvali, aby se připojili k soudnímu procesu.

„Švýcarské ministerstvo zdůraznilo, že jeden z českých ministrů již v listopadu 1999 informoval české žalobce o nemalých ztrátách pro Českou republiku, ke kterým došlo při prodeji části Mostecké uhelné,“ uvádí dokument.

Dále už následuje jen stručná informace, že v říjnu 2011 poslali švýcarští prokurátoři trestnímu soudu žalobu na skupinu osob kolem Mostecké uhelné kvůli praní špinavých peněz a dalších finančních deliktů. V listopadu pak Česká republika požádala švýcarský soud o možnost připojit se k žalobě a prominutí nedodržení lhůty. V prosinci 2011 soud tuto žádost zamítl.

Váhání zkoumá policie

Ministr financí Kalousek a bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil svoji vinu na blamáži odmítli – loni shodně tvrdili, že za prošvihnuti lhůty nese odpovědnost odvolaný šéf pražského vrchního státního zastupitelství Vlastimil Rampula. Ten se vůči tomu ohradil.

Liknavost českých úřadů pak začala letos v lednu zkoumat protikorupční policie. Prozatím ale bez výsledku.

„Můžeme pouze uvést, že celá věc je stále ve stádiu prověřování. Více informací zatím nebudeme poskytovat,“ uvedl mluvčí útvaru Jaroslav Ibehej.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít