Kauza „GORILA“
Slováci pátrají, co je pravdy na zpravodajském bestselleru Gorila
9. 2. 2012, E15
Kauza vyhnala protestující lidi do ulic a srazila stranám preference. Ale jak doopravdy probíhala korupce, se ještě neví. Slováci chtějí znát odpovědi na tyto otázky.
Je Gorila pravá?
Korupce poslanců, úplatky, provize pro stranické kasy, dosazování známých do orgánů státem ovládaných podniků. To je obsah stostránkových zpravodajských spisů Gorila a Gorila 1, které si Slovenská informační služba údajně vedla v letech 2005 a 2006 na člena ochranky ve skupině Penta Zoltána Vargu (kvůli jeho práci nájemní „gorily“ se tak spis jmenuje). Toho zpravodajci podezřívali z ekonomické trestné činnosti.
Později v druhém spisu rozšířili sledování i na představitele skupiny Penta Jaroslava Haščáka, který z odposlouchávaného bratislavského bytu dle zprávy doslova řídil druhou vládu Mikuláše Dzurindy, především nejrůznější privatizace. Ve spisu, který se čte jako detektivka, za zkorumpovanou státní správu vystupuje především tehdejší ministr hospodářství Jirko Malchárek, fakticky Haščákova loutka. A pak někdejší šéfka Fondu národního majetku Anna Bubeníková, jejíž vztah k Haščákovi zpravodajci ve zprávě popisují například takto: „Dlho ticho… vyvrcholenie sexovačky… sprcha…“
V konspiračním bytě se ale mihne například i pozdější socialistický premiér Robert Fico, který nad kolou s Haščákem řeší budoucí vládní uspořádání.
Od zveřejnění zprávy na internetu koncem minulého roku se Slovensko rozdělilo do několika táborů. Veřejnost spisu věří a požaduje pro poslance zrušení trestněprávní imunity a prošetření všech kauz. Z politiků nejhlasitěji pravost Gorily obhajuje předseda strany Svoboda a solidarita Richard Sulík (na kterého se ale provalil údajný další zpravodajský spisek Sasanka) či ministr vnitra Daniel Lipšic.
Nejasně se ke Gorile staví většina politiků, o kterých se tam mluví. Místopředseda vládní SDKÚ a ministr financí Ivan Mikloš na otázku, zda jeho strana někdy brala provize z privatizace, novinářům odpověděl: „Nevím.“ Robert Fico dosud nepotvrdil, zda se s Haščákem v bytě sešel, ale leccos naznačil výrokem, že pití koly není přece trestný čin. Mikuláš Dzurinda se spisem odmítl detailně zabývat. Mezitím se okruh Haščákových známých v politice rozšiřuje, když se provalilo, že ho ve svém domě hostila před prezidentskou volbou například i nynější premiérka Iveta Radičová.
Do poslední skupiny lidí, kteří jasně odmítli pravost odposlechů, patří jen hlavní vystupující: Haščák a exministr Malchárek, který kdysi začínal jako poslanec s firmou za 200 tisíc a škodou Octavia. Dnes má v Bratislavě největší Audi centrum v Evropě.
Nechali se poslanci uplácet?
Asi nejcitovanější pasáže ze spisu jsou ty o uplácení poslanců. Vyplývá z nich, že právě Haščák a Malchárek prostřednictvím úplatků drželi při životě menšinovou druhou Dzurindovu vládu: „Malchárek si stěžuje, že se od Dzurindy nedočkal žádného vděku za to, že parlament funguje a že všechnu práci při odvrácení krize udělali oni (Haščák, Malchárek).“ Někdy to jde jako po másle: „Josef Heriban – Malchárek má pro něho milion korun v autě, které mu odevzdá po tomto setkání. Heriban není problematický.“ Jindy je to složitější: „Josef Elsner – pro Malchárka problematický. Je to čistý žoldák, tedy jde tam, kde mu dají nejvíc.“
Vedle uplácení jednotlivých poslanců zpráva mluví o systematickém dotování spřátelených stran. Za Haščákem chodily jednotlivé „kasírtašky“ stran a domlouvaly provize. Pro Dzurindovu SDKÚ to měl být exministr a pokladník strany Gabriel Palacka. Ten si své podíly vybíral dle náročnosti korupce, třeba jako u rozvodných závodů: „(Haščák) se obává, že Palacka bude chtít více, protože prodej musí schválit vláda.“ V jednom odposlechu nabádá Haščák osobního tajemníka Fica Františka Határa, aby si konečně vyřešili financování, protože on nemá jak jim přispět do pokladny. Přes sponzorské dary to nejde, Smer by měl mít jednu osobu, která se jim o to bude starat „citlivě, diskrétně, bude se o to starat venku a bude absolutně důvěryhodná a loajální“. „Musíte mít svého Palacku, když to tak povím,“ shrnuje Haščák.
Podle spisu ale nakonec Haščák není spokojen s nabídkou stávajících stran, a tak s Malchárkem uvažují nad „NPS“ – novým politickým subjektem, který by skrytě vlastnila Penta. Haščák například Malchárkovi oznamuje, že nejlepším předsedou by byl tehdejší šéf Slovenské televize Richard Rybníček. Že o tom on sám neví, není pro Haščáka zjevně překážkou. Malchárek by se prý také na financování nové strany podílel, ale až podle toho, kolik by mu bylo přislíbeno na budoucích korupčních zakázkách. Vizi strany Haščák podle spisu shrnul: „Volič o ničem nic neví, volič je hovno.“ Malchárek pak skutečně i stranu založil, jeho Naděje ale dostala v roce 2006 jen 0,63 procenta hlasů.
S jakým majetkem se podvádělo?
Podle spisu byl systém provizí tak zaběhaný, že korupčníci z dobré vůle dokázali v některých případech i slevit z úplatků. Příkladem může být žádost lobbisty Francouzů, který se zajímal o privatizaci rozvodných závodů: „Luccioni předběžně nabídl provizi 2,5 milionu eur, což je podle Haščáka málo. Luccioni mu ale vysvětlil reálie, že Electricité de France je státní firma a nemůže poskytnout víc. Haščák to akceptoval s tím, že se však Luccioninu bude snažit zvýšit cenu alespoň na tři miliony.“
Ne vždy privatizace ale dopadly tak, jak se ve spisu plánuje. Haščák měl překazit privatizaci bratislavského letiště konsorciu vedenému J&T, skutečně pak Penta s rakouskými partnery vyhrála, ale nová Ficova vláda celý prodej zrušila. Ze spisu zbývá prověřit údajné úplatky přes Železniční nemocnici. U privatizace rozvodných energetických závodů a šesti tepláren Haščák vše dle spisu prosazoval přes rozdělení provizí vlivným figurám. Jak to chodilo, popisuje Gorila třeba takto: „Haščák chtěl původně dva miliony eur rozdělit rovným dílem mezi Malchárka a členy výkonného výboru Fondu národního majetku Annu Bubeníkovou a Josefa Juricu. Začalo se ale do toho montovat SDKÚ a KDH.“ Po pádu Dzurindovy vlády ale z privatizace sešlo.
U prodeje Slovenských elektráren se zase skutečně stal vlastníkem italský Enel, jak chtěl údajně Haščák. K provizi od Italů ale nemohlo dojít tak, jak se popisuje v Gorile.
Podobně nejasně dokazatelné jsou i machinace kolem akcií Transpetrolu či privatizace vodárenských společností a zdravotnictví.
Nechala: Klíčové pro posun kauzy by mohlo být zveřejnění spisu
Po Gorile je důležité trvat na změně financování politických stran, říká slovenský právník Pavel Nechala z Právní protikorupční poradny a Transparency International Slovensko.
E15: Půjde ještě zjistit, zda korupce a úplatky popisované ve spisu se skutečně odehrály? Autentické odposlechy nejsou, originální spis také ne…
Vzhledem k delšímu časovému odstupu bude dokazování náročné, což však nevylučuje shromáždění nepřímých důkazů, které s výpověďmi případných obviněných mohou být na odsuzující rozsudek dostatečné. Předpokládá to však zájem kauzu vyšetřit i po parlamentních volbách.
E15: Jak hodnotíte roli politiků i médií, kteří o spise věděli roky a mlčeli?
To je možné hodnotit jen negativně, a i dnes míra informování ze strany některých médií není dostatečná. Jako největší výhradu vnímám ale neschopnost politiků a některých médií identifikovat problém a hledat řešení. I proto přišla výzva tří nevládních organizací na přijetí sedmi opatření v oblasti financování stran do jednoho roka od konání voleb.
E15: Jaké jsou požadavky lidí na náměstích při protestech?
Především vyšetření kauzy Gorila. Jak ukazuje vývoj – zákaz soudu zveřejnit knihu, zpochybňování legálnosti odposlechů –, bude velmi složité ze strany státních orgánů odolat tlaku dotčených osob. Klíčové pro posun kauzy by mohlo být zveřejnění spisu SIS a vyvrácení pochybností o pravosti verze, kterou zná veřejnost.
E15: Je možné ještě nějak otevřít zmiňované privatizační kauzy a dohledat k nim veškeré finanční toky?
Bylo by chybou, kdyby se Gorila spojila jen s tímto úzkým časovým výsekem. Právě naopak by měla být důvodem pro přezkum i jiných sporných rozhodnutí – například mýtný tendr, nástěnkový tendr, prodej emisí. A samozřejmě stále hledat systémové řešení.
E15: Je reálné, aby Gorila něco změnila? Například financování stran?
Záleží, jak veřejnost kauzu pochopí. Potrestání jednotlivců je nedostatečné, a i kdyby přišlo, nezmění fungování společnosti. Proto je důležité trvat na změnách ve financování stran i ve vybudování odpolitizované státní správy. Situace je přehledná, a odpověď přinesou až výsledky voleb. Gorila však určitě změnu přinese.