Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Vztahy s politiky

Dvojí život Jana Mládka

19. 1. 2014, Respekt

Nikdo nebude mít v nové vládě zásadnější agendu dotýkající se bezpečnosti země než Jan Mládek. Kromě rozhodnutí, jestli a komu svěřit dostavbu Temelína, bude mít jako ministr průmyslu pod palcem i tvorbu strategické vize, jak dál nakládat se zdejšími ropnými společnostmi, na nichž závisí energetická soběstačnost Česka, nebo jakým směrem zacílit proexportní politiku.

Je v tom přitom zvláštní rozpor. Jak nedávno upozornil prezident Miloš Zeman, Mládek by měl řešit věci, o nichž by se za normálních okolností nemohl vůbec nic dozvědět, protože neprošel bezpečnostní prověrkou. Jinými slovy, bezpečnost státu může již brzy ovlivňovat muž, který z hlediska úřadů představuje pro ten samý stát značné bezpečnostní riziko.

Nečekaný svět

V obrysech je „Mládkův problém“ známý od minulého týdne, kdy prezident Zeman prohlásil, že se mu do jmenování nového ministra průmyslu nechce, protože je to člověk, který v minulosti nedostal bezpečnostní prověrku. Mládek sice vydal prohlášení, že žádost o prověrku pro styk s utajovanými informacemi sám kdysi stáhl, protože ji přestal potřebovat – jenže tak jednoduché to nebylo.

Mládek o prověrku žádal dvakrát, poprvé v roce 2001 coby první náměstek ministra financí, a to ji skutečně nedostal. Podruhé požádal v roce 2005, když se stal ministrem zemědělství. O rok později ale ve funkci skončil, a protože osvědčení stále neměl, řízení o jeho udělení skončilo.

Před manželkou utajovaný pařížský románek s ruskou profesorkou, další milenky čekající na českého politika v jiných zemích jeho pracovních cest, a doma v Praze milostný románek s další Ruskou, tentokrát turistkou dojíždějící sem ze své země. K tomu hodiny vášnivých (tajnou službou nahraných) telefonátů mezi milenci. Byl to právě tenhle neurovnaný osobní život ženatého otce tří dětí a jeho bezbrannost proti ženskému šarmu, co odstartovalo jeho současné problémy.

Mládkův problém: milenky, zpravodajci kolem nich a možná vydíratelnost.

Náměstek Mládek požádal v roce 2001 Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) o prověrku na druhý nejvyšší stupeň Tajné, aby mohl zastupovat při důležitých jednáních svého ministra a seznamovat se s neveřejnými dokumenty. Postup probíhal podle běžné šablony. Úřad požádal domácí kontrarozvědku BIS o pomoc při zjišťování, jestli v Mládkově minulosti nebo současném životě nelze najít nějaké bezpečnostní riziko. A podle zákona o prověrkách také NBÚ vyzval Mládka k vyplnění dotazníku s řadou otázek dávajících mu možnost sám na nějaký skrytý problém upozornit.

Přiznání se k utajovaným slabostem či hříchům pro žadatele neznamená, že pak prověrku automaticky nedostane. Vedle jistého testu pravdomluvnosti je to prostě šance včas vysvětlit a odkrýt něco, čím by budoucí nositel tajemství mohl být lámán a vydírán. Za vážný důvod ke kompromitaci NBÚ považuje mimo jiné i utajovaný mimomanželský po­měr.

A přestože se Jan Mládek prezentoval jako spořádaný manžel, tajná služba díky nasazeným odposlechům – v případě prověřování na Tajné se běžně využívají – zjistila opak. Z dostupných informací vyplývá, že před agenty se otevřel obraz muže, který vedle své „řádné“ existence dokáže s velkou manažerskou dovedností organizovat ještě zcela jiný paralelní svět.

Ke smůle dalších osudů prověrky náměstka Mládka přitom nešlo jen o samotnou nevěru a počet utajených milenek. BIS zároveň zjišťovala, jestli v případě Mládkových ruských přítelkyň je problém „pouze“ v utajované nevěře, nebo zda nějaké bezpečnostní hrozby nenese i některá z těchto žen. V tomhle směru jsou dostupné informace jen velmi kusé. Zdroje Respektu z bezpečnostní komunity a z okruhu známých samotného politika mluví o tom, že v okolí dotyčné ženy z Paříže – o níž je známo jen to, že se s ní Mládek měl seznámit při jedné ze svých služebních cest – se měli pohybovat ruští zpravodajci.

A toto podezření údajně platilo i pro druhou Mládkovu ruskou přítelkyni Marii Chlusovou, kvůli níž se politik později rozvedl a vzal si ji za ženu. V její širší rodině, jak upozornila MF DNES, se měly vyskytovat vazby na ruské bezpečnostní složky. Mládek o tom ale podle BIS ani v jednom případě nevěděl a přes obě Rusky se k nim od něj neměly dostat žádné informace. „Odmítám všechny nesmyslné spekulace o tajných službách,“ říká Mládek. Výsledek každopádně je, že v roce 2001 prověrku na Tajné nedostal. Musel se spokojit s povolením jen na nejnižší stupeň Vyhrazené, což je fakticky nula, kterou získá každý, kdo má čistý trestní rejstřík.

Rizikový muž

Podobně neúspěšný byl Mládek při své druhé žádosti o prověrku v roce 2005. To už byl s bývalou milenkou Marií Chlusovou ženatý, takže nevěra zmizela a on si mohl myslet, že i důvod pro nevydání prověrky zmizel. Není přitom jasné, proč o ni vůbec usiloval, když ji na funkci ministra podle zákona nikdo nepotřebuje. Jako jedno z vysvětlení se nabízí, že Mládek mohl jejím získáním odrážet případnou budoucí kritiku svých oponentů, že v minulosti prověrku nedostal. Udělení prověrky se ale táhlo rok a nakonec bylo ze strany NBÚ zastaveno, protože Mládek nebyl schopen doložit, na co ji potřebuje.

Samotný Mládek dnes ten fakt, že NBÚ informoval o svých osobních vztahových poměrech nepravdivě, jako problém nevidí. „O svém soukromém životě se třetími osobami nekomunikuji. A to se týká úřadu i médií. Můj osobní život žádné riziko nepředstavuje – to zejména ne dnes,“ říká navržený ministr průmyslu. „Jsem přesvědčen, že na české politické scéně moje soukromí určitě nepředstavovalo žádnou zvláštní výjimku.“

Kdyby se jednalo o posedlost ženami, měl by politik možná pravdu. V jeho případě však nejde jen o zatajovanou nevěru. Schopnost neodkrýt v důležitých věcech pravdu totiž nezasahuje jen do Mládkovy ryze osobní sféry, ale prostupuje i do jeho veřejného života – podnikání. Krátce poté, co nezískal první bezpečnostní prověrku a opustil ministerstvo financí, se totiž padlý politik na jaře 2002 stal za podivných okolností na chvíli realitním makléřem.

Mládek, do té doby žijící v pražském paneláku a pracující především jako ekonom orientovaný na přednášky, debaty a ekonomické bádání, náhle zprostředkoval prodej rozlehlého domu na pražském Žižkově za třicet milionů korun. Tehdejšímu majiteli, německé HVB Leasing, dohodil jako kupce čerstvě založenou firmu Taluta, za níž dodnes stojí záhadná švýcarská společnost Epirius s anonymními vlastníky.

Jak o několik let později odhalily Lidové noviny, Taluta za dům zaplatila z poloviny díky půjčce od Mládkova dlouholetého kamaráda a vlivného muže ČSSD, advokáta Miroslava Jansty, a jeho kolegy z kanceláře. Druhých 15 milionů údajně dodali sami akcionáři. Mládek si pak do domu nastěhoval svůj ekonomický institut, ale i firmu své ženy Marie Chlusové či bratra. Vždycky však odmítal, že by mu objekt patřil.

„Firmy tam jsou v nájmu a jde o běžný byznys,“ říkal médiím a na tom trvá doteď. Moc výmluvný na téma žižkovského domu není ani advokát Jansta. „Ano, půjčil jsem na něj peníze a půjčka se mi už vrátila,“ připouští. Komu ale vlastně peníze půjčil, a kdo tedy stojí za Talutou, však ani on sdělit nechce. „Nechci o tom mluvit,“ říká Jansta. Právě nejasné financování domu, který politik pomáhal nakupovat nejasným vlastníkům a v němž přitom sám působí, mohlo souviset s tím, proč se řízení o druhé prověrce vleklo rok a nakonec ani v tomto případě nebyla vydána.

První prověrku politik nedostal, druhá mu byla zastavena

Podle bývalého šéfa rozvědky a bezpečnostního experta Karla Randáka dnes v osobě Mládka míří do vlády muž představující několikavrstevný problém. Mládkovo zatajování informací otevírá otázku, v čem dalším je politik ještě ochotný veřejnost klamat. Slabost pro ženy z něj pak dělá zranitelnější cíl, což znamená, že by do jeho okolí mohli proniknout lidé, jejichž úkolem by mohlo být Mládka využít k prosazení zájmů komplikujících, či dokonce odporujících zajištění opravdové politické nebo energetické bezpečnosti Česka.

Sám Mládek necítí potřebu tyto a podobné obavy rozptylovat tím, že by se snažil různá podezření spojená s jeho osobou podrobněji vysvětlit. „Jděte se již bodnout. Nebudu reagovat na každou hámotinu, kterou někde vykopete,“ reaguje. Vzhledem k tomu, že budoucí premiér Bohuslav Sobotka trvá i přes prezidentův nesouhlas dál na Mládkově nominaci, měl by to být právě on, kdo by se měl v rizicích kolem Mládka vyznat. „Nemám žádná podezření týkající se Jana Mládka,“ říká Sobotka. O co ale jeho bezúhonnost opírá? „Nyní znovu získal důvěru voličů, a vím o tom, že uvažuje o nové žádosti o prověrku,“ doplňuje šéf ČSSD.

Prezidentův rébus

Případ Jana Mládka v sobě nicméně obsahuje ještě jeden zásadní rébus. A tím je nejasnost, proč politikovy hříchy ve svém proslovu, který přenášela živě veřejnoprávní média, vytáhl právě prezident Zeman. Zrovna on sám má totiž bezpečnostních rizik ve svém okolí daleko více a nijak mu nevadí. Jako svého kancléře si loni v březnu Zeman vybral Vratislava Mynáře, který si o prověrku požádal až po téměř ročním úřadování a pod tlakem médií, přičemž vůbec není jasné, zda ji s ohledem na některá svá někdejší podnikatelská angažmá, například kolem hutí, dostane, či ne.

Za nejbližšího poradce si pak Zeman vzal Martina Nejedlého. Muže, který v minulosti podnikal v Rusku, ale není zcela jasné s jakými firmami. A nedávno také odmítl zveřejnit výši svého majetku, ačkoli jeho strana SPOZ to od ostatních požadovala ve svém programu. Dříve k Zemanovým nejbližším spolupracovníkům patřil třeba lobbista Miroslav Šlouf, kamarád nepsaného šéfa zdejšího podsvětí Františka Mrázka, se kterým – jak odhalily před časem publikované odposlechy – konzultoval privatizaci různých důležitých podniků. Někteří další Zemanovi poradci byli dříve spojeni s StB, či na Úřadu vlády vyráběli dehonestující materiály na stranické rivaly.

Mládek také tuto problematickou poradcovskou sestavu Zemanovi v roce 2002 vyčetl, když na jejich adresu prohlásil: „Byl to sbor nekompetentních a nevzdělaných lidí, kteří vynikali pouze v intrikách, pomluvách, udávání a sepisování dezinformačních materiálů. Největší formát byl paradoxně Šlouf, ostatní byli ubožáci.“ Mládek takto na Zemana nemířil poprvé. Tehdejšího předsedu ČSSD rozzuřil už v roce 1996. Spolu s vlivným členem strany Janstou zveřejnil po nezdařeném prvním kole senátních voleb kritický článek, který fakticky vyzýval Zemana k odstoupení z funkce předsedy. Právě to znalci politických kuloárů nejčastěji označují za začátek později velmi konfliktního vztahu obou mužů.

Když se Mládek stal v roce 1999 náměstkem ministra financí Pavla Mertlíka, střety se dál vyhrocovaly. Zeman kritizoval některé Mertlíkovy a zároveň Mládkovy kroky a opakovaně Mertlíka žádal, ať Mládka odvolá, ovšem neúspěšně. Když pak Mertlík na funkci v dubnu 2001 rezignoval, týkalo se jedno z prvních rozhodnutí nového ministra Jiřího Rusnoka Mládkova vyhazovu. Do vysoké státní funkce, tentokrát na ministerstvo zemědělství, se tento ekonom znovu dostal až v roce 2005, kdy straně šéfoval Jiří Paroubek.

Poziční hra

Zemanova snaha Mládka potopit ale nemusí souviset jen se vzájemnými spory z minulosti. V téhle souvislosti se dnes uvnitř ČSSD mluví o paletě možných vysvětlení, z nichž nejčastěji zaznívá to, že přes Mládka se Zeman může snažit oslabovat především premiéra Sobotku, a tak získávat větší vliv na vládu. Další věcí je, že Mládek, přestože svými výroky už několikrát rozbouřil veřejné mínění, třeba když živnostníky nazval „parazity“ a Sovětský svaz „slovanskou federací“, je jediný erudovanější a uznávaný ekonom, kterého ČSSD má. Pokud by se Zemanovi podařilo jej z vlády vystrnadit, přišla by vůdčí vládní strana o jediného ekonoma v kabinetu, který je navíc i loajální k Bohuslavu Sobotkovi.

Z jiných úhlů pohledu ovšem prezidentova snaha Mládka zlikvidovat nemá příliš logiku, Mládek totiž v mnoha směrech prosazuje stejné zájmy jako Zeman. Třeba více se otevřít Rusku, především pokud jde o obchody, oba mají také sympatie k česko-ruskému konsorciu, jež soutěží o dvousetmili­ardovou dostavbu Temelína. Není jasné, proč Zeman ostřeluje člověka, kterého by snadno mohl vtáhnout do svých řad. Může ale jít jen o poziční souboj. Přes všechny rozbroje i navenek artikulované „bezpečnostní obavy“ nebude Zeman podle informací lidí z ČSSD trvat na tom, aby Mládek ve vládě nebyl, a cestu do čela průmyslového rezortu mu nakonec nechá otevřenou.

Výměnou za to by prezident mohl po Mládkovi nebo Sobotkovi požadovat, aby akceptovali některé jeho personální požadavky na obsazení nižších, ale zcela zásadních pozic na ministerstvech, z nichž se rozhoduje o detailech rozdělování důležitých veřejných zakázek. A právě na těch může mít zájem Zemanovo okolí. Zda by mu případně oslabený Mládek se Sobotkou vyhověli, není jasné. Více světla do věci by měla vnést schůzka prezidenta s Mládkem, po níž se ukáže, jestli Zeman dál na svých výhradách vůči politikovi trvá, či ne. Respektive jestli kvůli nim bude dál blokovat jeho jmenování ministrem. Datum setkání bylo stanoveno na tento čtvrtek.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít