Škoda Holding
Díky, Švýcaři
20.05.2013, Respekt
Co nám může prozradit probíhající proces v Bellinzoně
Švýcarští žalobci mají poměrně jasno. Pět českých miliardářů, kteří stojí před tamním soudem, ukradlo akcionářům doly, jež pro ně měli spravovat, prali přes švýcarské banky špinavé peníze a jsou podezřelí, že podvody mohli spáchat za pomoci korupce. V Česku tak jasno nemáme. Tušíme, že někdejší správci Mostecké uhelné společnosti (MUS) přišli ke svému majetku nečistým způsobem, spekulujeme o tom, že jim v tom za podíl na zisku pomáhali politici. To podezření se zrodilo tváří v tvář nezájmu, s jakým případ MUS chvíli přežvykovala a pak vyplivla pod stůl zdejší policie. Čeští státní zástupci a politici léta tvrdili, že privatizace mosteckých dolů byla „nemorální“, ale nikoli zločinná, a když se do věci vložila švýcarská strana, vytrvale s ní odmítali spolupracovat.
Jenže co to znamená? Rozhodnout, zda byla privatizace MUS zločinným spolčením, nebo jen chytrým využitím díry v zákoně, to v Česku ani po patnácti letech od celé transakce nejde. A teď je otázka, jak nám s tou odpovědí pomůže právě probíhající soud v Bellinzoně.
No neprodejte to!
Manažeři MUS začali jako běžní zaměstnanci s nadprůměrným platem a během deseti let dokázali vydělat kolem čtyřiceti miliard korun. Lehkost, s jakou k majetku přišli, však obestírá řada záhad. Vlajkovými loděmi jejich podnikání se staly strategické doly v Mostě, dodávající uhlí pro tuzemské elektrárny, a poté plzeňská Škodovka, klíčový dodavatel dílů do tepelných, ale též jaderných elektráren.
Stát přitom prodal firmy manažerům za neobyčejnou láci. A mnohá fakta naznačují, že politici správcům veřejného majetku k bohatství nejspíše dopomohli vědomě.
Je to známá věc: správci MUS začali pro sebe potají v roce 1997 nakupovat akcie podniku za peníze, jež si „půjčovali“ z firemní pokladny. Když tak získali skoro padesát procent, prodal manažerům – skrytým pod hlavičkou neprůhledné firmy Appian – svůj skoro padesátiprocentní podíl i stát, respektive vláda Miloše Zemana. Udělala to velmi levně, za šest set padesát milionů korun, což je podle švýcarské žaloby čtvrtina tehdejší ceny. O tajném nakupování akcií MUS jejími manažery věděl tehdy i Fond národního majetku, který podal trestní oznámení na policii. A také prý upozornil Zemanovu vládu, ovšem tehdejší premiér i jeho ministři to popírají.
Švýcarští prokurátoři předpokládají, že za levným prodejem mohla stát korupce. Při pátrání po kontech mosteckých uhlobaronů v tamních bankách totiž objevili převod sto padesáti milionů korun na konta přátel vlivného člena sociálních demokratů Stanislava Grosse – kde ale skončily peníze definitivně, Švýcaři buď nevědí, nebo to kvůli obnovenému českému vyšetřování tají.
Koláček to zařídí
Privatizace mosteckých dolů a její policejní prošetření by bylo v Česku už dávno zapomenuto, nebýt dvou událostí. Tajemný Appian koupil v roce 2003 od státu za osm set milionů korun plzeňskou firmu Škoda i s jejím tehdejším šéfem Martinem Romanem. Ten se pak krátce nato stal šéfem státní společnosti ČEZ a Škodovka vzápětí začala vydělávat na zakázkách pro elektrárny ČEZ. Zakázky byly tak výhodné, že vlastníci Appianu prodali během pár let Škodu zájemcům s celkovým ziskem patnáct miliard korun. Pro uhlobarony z Appianu (a možná též pro Martina Romana, který se podle zatím nevyvrácených spekulací stal při odchodu k ČEZ tichým podílníkem Škodovky) to byla už druhá mnohamiliardová trefa po Mostecké uhelné, již prodali za téměř třicet miliard korun.
Druhou událostí, jež privatizaci MUS vrátila do povědomí veřejnosti, bylo švýcarské vyšetřování. To se rozjelo na základě udání francouzského obchodního společníka jednoho z majitelů MUS a švýcarská snaha udělat si v podezřelé transakci na území cizího státu jasno jen zvýraznila podivnou neochotu českých úřadů, které při vyšetřování odmítaly spolupracovat. Nejde o trestný čin, vysvětlovali zdejší představitelé justice, proč nemohou Švýcarům poskytnout informace. Naši žalobci tvrdí, že se nejedná o trestný čin, takže vám nemůžeme pomoci, odvolávalo se na justici ministerstvo financí, když Švýcaři žádali o vyčíslení škody, kterou mohli manažeři privatizací MUS způsobit.
Nevíme, nakolik byly obchody Appianu spojeny s korupcí politiků, podezření je ale velké, když si uvědomíme, že všechny zakázky Škodovky pro ČEZ musela schvalovat dozorčí rada složená z politiků řízených zájmy svých stran. Za neochotou Prahy pomáhat ve švýcarském vyšetřování tedy mohla být potřeba mlčet o obchodech, jež by mohly pomoci rozklíčovat, jak podivně politici spravují státní majetek.
Samozřejmě je to zločin
V tuto chvíli nevíme, zda budou manažeři v Bellinzoně odsouzeni. Co už teď víme velmi dobře, je, že švýcarské vyšetřování velmi ovlivnilo tuzemskou justici. Právě okatá neochota spolupracovat na vyšetřování jednoho z největších tuzemských případů zlomila vaz místní justiční mafii. Švýcarská žaloba také řádně nalomila neschopnost českých úřadů podobné zločiny pojmenovávat. V Česku se léta debatovalo, zda je či není zločin, když někdo nespravuje cizí majetek s péčí řádného hospodáře, jestli to není „jen“ nemorální. Pak přišli Švýcaři a řekli: Samozřejmě je to zločin. Manažeři MUS okradli akcionáře a na další obchody použili peníze, které jim přinesl tento lup – kromě zlodějny tedy ještě prali špinavé peníze.
Minulý rok roztály ledy také v Česku a pod dohledem nových státních zástupců se rozběhlo vyšetřování, jež má základy ve faktech objevených švýcarskými vyšetřovateli. Ministerstvo financí dokonce vyčíslilo české policii škodu – v obou prvotních obchodech připravili manažeři z MUS (a jejich možní političtí komplicové) stát o tři miliardy korun. Takže i když stále ještě nemáme o dění kolem skupiny Appian a jejím možném propojení s politiky dost informací, posunuli jsme se v chápání podobných „obchodů“ o nezměrný kus dál. Což je vyjádření vděku, který může odejít z Česka do Bellinzony bez ohledu na to, jaký verdikt tamní soudci nad Antonínem Koláčkem a společníky nakonec vynesou.