Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Ze života a byznysu

Miliardy nehromadím, ale investuji

Mladá fronta Dnes, 01.11.2005

Tomáš Chrenek, majitel Třineckých železáren, nyní řeší, jak naloží s vydělanými pe­nězi

Praha – Jeden z nejbohatších ocelářů v Česku, Tomáš Chrenek (42), září spokojeností. Jeho firmy, zvlášť ocelárny, v posledních letech vydělávají miliardy korun. Nechal si narůst dlouhé vlasy, pokuřuje oblíbené kubánské doutníky, denně si chodí zahrát tenis. Každým slovem i gestem říká: jsem v pohodě, užívám si života, nemusím se honit… Chrenek s pěti partnery ovládá Třinecké železárny, obchodní firmu Moravia Steel, ukrajinské doly na železnou rudu či filmová studia Barrandov. Jeho podnikům se daří jako nikdy předtím. Loni vydělaly skoro šest miliard, letos se chystají tento výsledek zopakovat. A majitelé teď hlavně řeší, co s vydělanými penězi, aby se zajistili i na časy, jež nebudou jejich oboru tak příznivé.

Nosíte teď domů víc peněz, když vám firma rekordně vydělává?

Nenosím, my akcionáři máme příjmy pořád stejné. Máme ale možnost víc investovat, což je vlastně zhodnocování našeho majetku.

Jste spokojenější, dopřáváte si víc luxusu, máte teď víc času?

Pro mne jsou největším luxusem chvíle strávené s rodinou, věci nehromadím. A s prací já to nikdy nepřeháněl. Nevěřím kolegům, co tvrdí, že dělají dvanáct hodin denně. Já jsem si vždycky dokázal udělat na sebe čas. Třeba celý život mám sklon k tloustnutí, takže už léta si chodím denně zahrát tenis.

Jako podnikatel máte příjemné starosti – řešíte, co s vydělanými penězi. Už víte, jak s nimi naložíte?

My máme zvolené dva hlavní směry pro investice. Jsou to masivní inovace v Třineckých železárnách – tam jsme s modernizacemi začali asi před pěti lety a vložili jsme do nich už skoro deset miliard korun. A nedávno jsme koupili v Ostravě podnik Válcovny trub a máme zájem nakupovat další kapacity na zušlechťování našich výrobků. Záleží na tom, jestli jsou v našem oboru příležitosti ke koupi. Teď zrovna o žádných nevíme.

Nechystáte se tedy dávat víc peněz do filmového průmyslu? Součástí vaší skupiny jsou také filmová studia Barrandov…

My jsme se k Barrandovu kdysi dostali tak trochu nedopatřením. Nejdřív jsme ho chtěli prodat, nepodařilo se to, a my nakonec zjistili, že stojí za to ho restrukturalizovat. Dneska je Barrandov oddlužený, tvoří roční zisky kolem padesáti milionů korun a je natolik vytížený, že už musíme některé zahraniční zakázky odmítat. Takže uvažujeme o rozšíření barrandovských studií. Zvažujeme tam vybudování dalšího velkého a flexibilního filmového ateliéru.

Jak moc se vy jako průmyslník o dění na Barrandově staráte? Zajímá vás vůbec?

Já jsem důvěřivý. Vždy se obklopuji lidmi, kterým můžu věřit, a svým manažerům pak nezasahuji do jejich pravomocí. Je fakt, že lidi z Barrandova přinášejí do naší skupiny zajímavé vzruchy a emoce. Je úsměvné sledovat, jak se střetává firemní kultura rigidních železáren a umělecky rozevlátého prostředí filmového světa. Na Barrandově ale je hlavně spousta invenčních umělců, kteří přitahují svými jmény zakázky. A to jsou lidi, před kterými já smekám. Rád bych je oprostil od tabulek a výkazů, protože jejich přidaná hodnota je trochu někde jinde.

Vy jste před časem začal investovat ještě do jednoho neocelářského oboru – do zdravotnictví. Jste akcionářem firmy Euromednet, která zastřešuje skoro deset nemocnic v různých městech. Jak jste se od oceli dostal ke špitálům?

České zdravotnictví má obrovské možnosti pro zkvalitňování. Kompletně řízené státem nebude nikdy efektivní. Pro mne je to ohromná manažerská výzva, něco nového, zajímavého, co mohu zkusit.

Nepočítáte vy a vaši partneři s tím, že vaši třineckou skupinu prodáte některé z velkých nadnárodních ocelářských firem? Určitě takové nabídky dostáváte a v současné době byste na tom slušně vydělali.

Rozhodně neuvažujeme. Já jsem v ocelářství začal v roce 1985 a považuji ho za stabilní odvětví. Nejsem finanční investor. My dáváme důraz spíš na rozvoj než na nákupy a prodeje fabrik.

Dobře, ale máte vůbec šanci přežít jako relativně malá firma mezi okolními velkými hráči, jako je Mittal Steel nebo ruský Evraz, který právě vstupuje do ostravských Vítkovic Steel?

Ale ano. My se zaměřujeme na sofistikované výrobky, které se neprodávají na desítky tisíc tun a jsou šité na míru dlouhodobým zákazníkům. Tam nerozhoduje velikost, ale dovednost. A navíc máme přístup k surovinám – ovládáme jak těžbu rudy, tak šrotařské společnosti. Šanci určitě máme.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít