Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Třinecké železárny

Ziskové železárny čekají na státní pomoc

Hospodářské noviny, 08.01.2004

O finanční pomoci státu Třineckým železárnám se včera opět vyjednávalo v Bruselu. Jedna ze tří rozhodujících domácích ocelárenských společností má přitom za sebou úspěšný rok. Alespoň podle kusých informací zveřejněných na stránkách jejího podnikového týdeníku. Očekává totiž meziroční nárůst hrubého zisku o více než dvě pětiny na hodnotu 550 miliónů korun.

Má tedy vůbec smysl dvoumiliardová finanční injekce, kterou huti loni v listopadu česká vláda přiznala? Podle mínění některých analytiků pražádný, tím spíše, že jde o ryze privátní firmu, jež vykazuje zisky už několik let po sobě. „Jako ekonoma mě zajímá, proč tedy vláda takovýto nesystémový krok udělala v době, kdy nemá prostředky na zdravotnictví, školství, na dopravu apod.,“ ptá se ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík.

Státní pomoc Třinci je trnem v oku Bruselu, který s ní doposud zásadně nesouhlasil, neboť překračuje rámec podpory ocelářství, vyjednané s Evropskou unií při přístupových jednáních.

„Stát nás poškodil, protože při restrukturalizaci ocelářství finančně pomohl pouze ostravským společnostem – Vítkovicím a Nové huti, která je navíc naším přímým konkurentem,“ obhajuje své postoje předseda dozorčí rady Třineckých železáren Tomáš Chrenek.

Určité narušení pravidel hospodářské soutěže připouští také předseda antimonopolního úřadu Josef Bednář. Sám ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, jenž do vlády předkládal příslušný materiál, při svém loňském nástupu do úřadu tvrdil, že Třinečtí nemají žádný nárok na státní pomoc. Netrvalo dlouho a svůj postoj zcela změnil. To už v týmu jeho poradců pracoval pražský lobbista Vladimír Johanes, který byl dříve, shodou okolností, členem dozorčí rady klíčového vlastníka železáren – společnosti Moravia Steel.

V každém případě však Třinecké železárny potřebují, podobně jako jiné české hutě, kapitálově posílit, mají-li si udržet životaschopnost i po vstupu země do EU. Musí výrazně zvýšit produktivitu, soustředit se na sortiment s vyšší přidanou hodnotou, na kvalitu. Modernizace technologií je však drahá, navíc s dlouhodobou návratností. Finanční injekce státu by proto firmě výrazně pomohla.

České ocelářství se letos díky oživení na trhu výrazně zotavilo a nic nenasvědčuje tomu, že by boom neměl letos pokračovat. Proto by podpora lidem, kteří ho budou v rámci restrukturalizace ještě opouštět, měla být tou poslední státní pomocí, která do odvětví bude směřovat.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít